Stanovisko německého Spolkového ústavního soudu o vyhrazení péče o bosá kopyta pouze podkovářům.

17.12.2012 13:36

 

S ohledem na platnost nového českého zákona o týrání zvířat je zajímavé si připomenout, jak tento problém řešili již v roce 2007 v sousedním Německu. Vzhledem k pokračující harmonizaci právních úprav v rámci Evropské unie lze předpokládat, že český ústavní soud by se k této věci stavěl podobně.

 
Spolkový ústavní soud 
Tisková zpráva 
Copyright © 2012BVerfG 
Spolkový ústavní soud – tisková kancelář – 
Tisková zpráva č. 110/2007 ze dne 14. listopadu 2007
Rozhodnutí ze dne 3. července  2007  -  1 BvR 2186/06 – 
.............................................................................................................................................. 

Části nového zákona o podkování neplatné 

.............................................................................................................................................. 
Ústavní stížnost praktikujících nebo budoucích ošetřovatelů kopyt  a kopytních techniků, jakož i 
provozovatelů škol pro péči o kopyta a kopytní techniku  a učitelů/učitelek v takovýchto  zařízeních  
proti nařízením  nově vydaného Zákona o podkování byla převážně úspěšná.. První Senát Spolkového 
ústavního soudu konstatoval, že podřízení povolání, vykonávaných stěžovateli, schvalovacím 
předpokladům, platným pro podkováře porušuje právo stěžovatelů na svobodnou volbu povolání.  
Potud jsou napadené normy neplatné. 
(Ke skutkovému stavu srov. Tisková zpráva č. 118/2006 ze dne 11. prosince 2006) 
 
Rozhodnutí se zakládá v podstatných rysech  na následujících uváženích: 
Za prvé, zatěžuje nová úprava nepřiměřeně ošetřovatele kopyt.  
 
Tím, že vyhrazuje péči o bosá kopyta státem uznaným podkovářům, je pro budoucnost rušeno povolání 
ošetřovatele kopyt. Intenzita tohoto zásahu do svobody volby povolání je v nepoměru k výhodám, 
kterých může být sloučením obou povolání dosaženo ku prospěchu ochrany zvířat, zdokonalené 
zajištěním kvality ošetřování kopyt.  Kvalita ošetřování kopyt by mohla být zajištěna i tím, že přístup 
k povolání ošetřovatele kopyt bude podmíněn získáním a prokázáním teoretických znalostí, které jsou 
nezbytné k tomu, aby (ošetřovatelé kopyt) uměli vybrat z celkového spektra ošetřování kopyt, 
sahajícího od péče o bosá kopyta přes alternativní materiály k ochraně kopyt až po okutí (železnými) 
podkovami, vždy tu kterou indikovanou metodu. Tímto způsobem může být i bez kovářsko-technického  
odborného výcviku doložena schopnost a podpořena ochota ošetřovatelů kopyt, i tak  poukázat na jiné 
metody péče o kopyta, indikované v jednotlivých případech, jako podkování nebo alternativní materiály 
k ochraně kopyt a tyto případně doporučit, pokud je ošetřovatelé kopyt neumějí provést sami.  
 
Nepřiměřená je nová úprava rovněž i vůči kopytním technikům. 
 
Pokud nepodstoupí vyučení podkovářem, nemohou pokračovat ve své profesionální činnosti. Kvalifikační 
požadavek kovářsko-technických dovedností, znalostí a schopností není v žádné relaci k profesionální 
činnosti kopytních techniků. Kopytní technici tuto kvalifikaci nepotřebují, protože neusilují o to, aby 
podkování bylo součástí jejich budoucích profesionálních činností, nýbrž naopak toto pro své povolání 
výslovně vylučují.  Aby byli chovatelům zvířat poskytnuti potřební kompetentní styční partneři i mezi 
kopytními techniky, postačí – nejinak nežli  u ošetřovatelů kopyt – jestliže kopytní technici k zahájení 
výkonu svého povolání budou muset získat a prokázat teoretické znalosti, které jim umožní bez omezení 
vybrat z celkového spektra ošetřování včetně podkování vždy tu kterou indikovanou metodu, 
odpovídajícím způsobem poradit chovatelům zvířat a případně je odkázat na podkováře.
 
Získání a prokazování neúnosné nadměrné kvalifikace je vyžadováno také od provozovatelů škol pro 
péči o kopyta a kopytní techniku, jakož i od učitelů na takových zařízeních. Uznání jako podkovářská 
škola vyžaduje, aby byly poskytovány kovářsko-technické dovednosti, znalosti a schopnosti. 
 

Pro tuto nuceně předepsanou nabídku odborné výuky však neexistuje žádné odůvodnění, protože ani ošetřovatelé kopyt, ani kopytní technici nepotřebují pro svou řádnou profesionální činnost do té míry poskytovanou kvalifikaci.