Výukové materiály pro studium ortopedii kopyt nyní vyšly jako kniha.

Knihu je možné získat v Institutu celostní péče o koně.

Malá "ochutnávka" z knihy:

I. Předmluvy

V mnohých moderních oficiálních učebnicích a odborných publikacích pro veterináře a podkováře jsou jako zdravá a anatomicky korektní představena a popsána taková kopyta, jež jsou ve skutečnosti nemocná a deformovaná. Lidé, kteří se učí či hledají radu, pak kvůli tomuto neustálému znázorňování nefunkčních deformovaných kopyt místo zdravých a anatomicky korektních těžko porozumí fyziologickému tvaru kopyta a jeho funkcím. V praxi se ukazuje, že v porozumění fyziologicky nezbytnému tvaru a funkcím kopyta panují veliké nedostatky. Výsledkem je, že mnoho mladých koní nebo koní v nejlepším věku je po dlouholeté, spekulativní a pro zvíře velice trýznivé léčbě bez pochopení příčin a souvislostí toho, co se v kopytě děje, nakonec utraceno s verdiktem „nevyléčitelný“.

Tato žalostná situace je dnes „normální“, a většina majitelů koní i veterinářů ji akceptuje. Podnětem pro psaní této knihy byla snaha zpřístupnit mé poznatky a zkušenosti o fyziologických souvislostech mezi vlivy prostředí, tvarem kopyta a zdravotním stavem kopyt, které jsou bez výjimky klíčem k úspěšné léčbě problémů s kulháním, okruhu „léčících“ (veterinářů, ošetřovatelů kopyt, chovatelů koní), u kterých stojí v popředí blaho zvířat a nikoli názory školské medicíny či materiální zisk.

Tato kniha představuje základ našeho učebního a školicího programu pro ošetřovatele kopyt.

Anglická verze, vytvořená společně se Sabine Kells, slouží jako učebnice k vyškolení na Strasser Certified Hoof Care Specialist  (ošetřovatele kopyt) v anglicky mluvících zemích.

Hiltrud Strasser

Tubingen, listopad 2002

Ti, kteří by chtěli soudit (tuto) knihu, musí si ji přečíst

Thomas Huxley (The Darwinian Hypothesis, 1859)

Tato kniha představuje důkaz, potvrzující platnost názoru, který může zoolog bez zkušenosti s koňmi  brát jako naprosto zjevný. Takovémuto nestrannému pozorovateli by tedy bylo možno odpustit to, že se podivuje nad tím, že bylo nutné vydat takovou tlustou knihu, aby byly vyjádřeny čtyři skutečnosti, které jsou celkem nabíledni.   Za prvé, vzhledem k tomu, že jsou koně velcí, migrující savci, neměli by být zbavováni pohybu po dobu 23 hodin denně a drženi  v malých, uzavřených prostorách. Za druhé, vzhledem k tomu, že jsou to stádová zvířata, neměla by být držena v samotkách.  Za třetí, vzhledem k tomu, že jsou to pastevní býložravci, měli by strávit šestnáct hodin denně s hlavami u země. Za čtvrté, vzhledem k tomu, že tvar a odolnost jejich kopyt byly určovány milióny let evoluce, je od člověka jak opovážlivé, tak i nerozvážné vnucovat jiný a údajně vylepšený model. 

Avšak bohužel, tak obhajitelné hledisko, že s koňmi by mělo být zacházeno způsobem co nejbližším modelu, na který je připravila evoluce, čelí celému poslednímu tisíciletí tradice v zacházení s koňmi. Člověk postupně uvykl představě, že koně mohou být drženi v malých boxech a že je jak fyziologicky přijatelné, tak i nezbytné přibíjet kovové svěrky na jejich distální končetiny. Je zapotřebí statečné osoby, která je schopná jasného myšlení a která usilovně pracuje, aby byl vyvrácen takovýto dlouho ustálený a vážný omyl.   Z tohoto důvodu mají majitelé koní na celém světě  to štěstí, že žijí v době Dr. Hiltrud Strasser, zvěrolékařky, která má všechny výše zmíněné tři vlastnosti. 

Před dvaceti lety iniciovala Dr. Strasser na vlastní náklady výzkumný směr, jehož cílem bylo ověřit hypotézu, která byla diametrálně odlišná od konvenčního mínění. Plavajíce proti proudu, založila  kliniku, speciálně navrženou k uskutečňování dlouhodobých testů jejího přesvědčení o bosém koni. Ačkoli její hlas zněl osamoceně,  vynaložila obrovské úsilí, aby předložila svá pozoruhodná zjištění nejen svým kolegům z řad veterinárních lékařů, nýbrž i podkovářům a majitelům koní.. Psala vědecké články a publikovala průkopnické knihy, které jsou modelem toho, jak by měla být věda zpřístupněna veřejnosti..

  Nespokojila se s pouhými slovy, ale  následovaly její činy na poli vzdělávání dospělých. V posledních letech vytvořila mezinárodní školicí program v oblasti péče o kopyta.  Tento program je tak kvalitní a tak důkladně propracovaný, že by na něj mohla být hrdá kterákoli univerzita. Tato kniha, skromně nazvaná příručkou, zdařile podpořena spoluautorstvím ošetřovatelky kopyt Sabine Kells, která je  jedním z prvních absolventů, představuje učební texty k vyškolení a já s důvěrou předpovídám, že takové všeobsáhlé  a erudované dílo je předurčeno k tomu, aby se stalo klasickým. 

Jménem koní a všech milovníků koní, salutuji a děkuji jí..

Robert Cook, FRCVS, PhD

Professor of Surgery Emeritus, Tufts University, USA

(emeritní profesor chirurgie)

II. Úvod

Vzdělávání „ošetřovatelů kopyt podle Dr. Strasser“ obsahuje vedle řemeslných dovedností i pochopení příčin a účinků a poznání vztahů a souvislostí. Příčina se může odstranit jen tehdy, je-li poznána. Jen když se odstraní příčina, bude možné trvalé vyléčení. Úkolem „ošetřovatele kopyt podle Dr. Strasser“ je poznat příčiny potíží individuálních pacientů a tyto příčiny odstranit. V ideálním případě společně s majiteli koní, kteří musí být odpovídajícím způsobem dobře informováni. Protože problémy pohybového aparátu jdou vždy ruku v ruce s deformacemi kopyt, musí ošetřovatel kopyt uvést kopyta zpět do jejich fyziologického tvaru a tím umožnit kopytní funkce, má-li se koni umožnit skutečné „vyléčení“. Přitom se kůň musí brát jako ucelený organismus, u kterého všechny aspekty prostředí, látkové výměny, souhry částí těla a interakce s lidmi mají svůj podíl na šancích k vyléčení.

Ošetřovatel kopyt má být schopen jako zprostředkovatel vědění vyložit majiteli či chovateli koně fyziologické souvislosti, které způsobily, že kůň je nemocný a které prostřednictvím odpovídajících změn mohou koně zase uzdravit.

Tato kniha má zprostředkovat nezbytné minimální základní znalosti anatomie a nauky o tkáních pohybového aparátu. Do domény veterinárních lékařů bude nahlédnuto jen do té míry, abychom porozuměli vlastnostem tkání. Ošetřovatelé kopyt musí vědět, co se odehrává uvnitř kopyta, když nefunguje správně nebo když zvíře kulhá a které postupy jsou zapotřebí k vyléčení. Dále budou objasňovány souvislosti mezi postojem, pohybem a tvarem kopyta, a rovněž mezi vzájemnou polohou kostí, přenosem síly na kopytní pouzdro a stavy těsných kopyt.  To je důležité, abychom věděli, co je třeba změnit, pokud má následně dojít k vyléčení.

Studenti se musí naučit být schopni rozpoznat stavy v nitru koně, odchylky od fyziologického stavu při kulhání. Dále je zde poskytnut přehled o první pomoci a o možných alternativních léčbách, doprovázejících léčbu kopyt. Při tom stojí vždy v popředí význam životního prostředí koně, protože prostředí je rozhodujícím činitelem pro zdraví nebo onemocnění koně.

Problematika kopyt se zde posuzuje z různých hledisek: z hlediska anatomicko-fyziologických podmínek, z hlediska typických, běžných názvů onemocnění a z hlediska příčin kulhání. Proto se zmiňujeme o většině problémů kopyt v této knize třikrát. Studující má tak možnost pochopit problémy přicházející z různých směrů a postupně při pročítání knihy prohlubovat své znalosti. Tato kniha předpokládá přečtení knih „Život se zdravými kopyty“, „Podkování - nutné zlo?“ a rovněž získání úvodních informací o tomto tématu přednášených na základním třídenním semináři.

Vyškolení na ošetřovatele kopyt podle Dr. Strasser kromě toho zahrnuje základní znalosti zacházení s koňmi s porozuměním (přirozená komunikace), znalosti výživy, alternativní ochrany kopyt, stylů jízdy na koni, působení sedel a uzdění a alternativních možností léčby.

Protože informací v oblasti celostní léčby kulhání neustále přibývá, jsou plánována pravidelná nová vydání knihy (v malém nákladu), která přinesou vždy aktuální poznatky. „Ošetřovatelé kopyt podle Dr.Strasser“, si osvojují nové poznatky při každoročních doškolováních.

Z didaktických důvodů je kniha rozdělena do velkých hlavních kapitol. Obrázky jsou rozděleny též do jednotlivých kapitol kvůli lepšímu přehledu. Doufám, že jsem předložila dobrý základ pro studium kopytních a pohybových problémů u koní (equidů / koňovitých) a přeji hodně potěšení a úspěchů při studiu či jen čtení této knihy.

O autorce

Dr. med. vet. Hiltrud Straßer, ročník 1943, po maturitě nejdříve získala kvalifikaci chovatele koní a pak započala studium veterinární medicíny na Humboldtově univerzitě v Berlíně. Studium úspěšně absolvovala na Svobodné univerzitě v Berlíně. Dizertační práci, kterou začala na Humboldtově univerzitě u prof. Tankreda Kocha, ukončila na Svobodné univerzitě u prof. Preuße.

Po dalších šesti letech praxe s malými zvířaty a částečně i s koňmi byl autorce umožněn vlastní chov koní. Náhodou byli autorčini teplokrevníci chováni v otevřené stáji a zůstali na doporučení podkováře bez podkov. Výsledkem bylo, že tito koně neměli žádné zdravotní problémy, zatímco koně klientů byli sužováni nesčetnými neduhy. Tento poznatek vedl autorku k tomu, že začala znovu studovat anatomii, fyziologii, histologii, etologii a vzájemný vztah okolí a organismu. Srovnáním obsahu učebnic a skutečnosti zjistila značné mezery a chyby, což ji podnítilo k vlastním výzkumům a bádáním.

Praktický, odborný důraz byl kladen na kopyta. Dostavily se první podivuhodné úspěchy při léčbě schvácených kopyt, které byly povzbuzením pro další výzkum.

Po několika letech začala Hiltrud Straßer předávat prostřednictvím seminářů nové vědomosti dalším chovatelům koní, aby byli koně uchráněni údajně „nevyléčitelných“ onemocnění nebo porážky.

V roce 1986 vyšla první kniha „Ohne Eisen (Bez podkov)“, v roce 1989 následovala kniha „Ein Pferdeleben lang gesund (Život se zdravými kopyty)“.

V knize „Huforthopädie – Heilen ohne Beschlag (Kopytní ortopedie – léčba bez podkov)“ (1992) se autorka věnovala intenzivněji léčbě kopyt a sledování průvodních okolností onemocnění kopyt.

Vybudováním „kopytní kliniky“ v Tübingenu jako rehabilitačního centra odpovídajícího potřebám koní mohl být zintenzívněn vědecký výzkum onemocnění kopyt a jejich léčby. Následovaly články „Neue Aspekte zur Strahlbeinlahmheit (Nové aspekty podotrochlózy)“ a „Neue Aspekte zur Entstehung von Laminitis bei Pferden (Nové aspekty vzniku laminitidy u koní)“ v časopise „Tierärztliche Umschau“.

S překladem knih do angličtiny se prudce zvýšila poptávka po nových poznatcích v Americe, Kanadě, Anglii a Austrálii, dále ve Skandinávii a jiných evropských zemích.

Následovaly pozvánky k přednáškám na mezinárodních veterinárních konferencích.

Od roku 1992 začala autorka vzdělávat první zájemce v problematice přirozené léčby kopyt a tím vytvořila nové povolání – „ošetřovatele kopyt“. V Americe se setkala s velkým zájmem o toto vzdělání. Kvůli rostoucímu počtu žáků byl nutný písemný podklad. Tak vznikla za redakční spolupráce Sabine Kells osmisetstránková kniha v angličtině „The Hoofcare Specialist‘s Handbook: Hoof Orthopedics and Holistic Lameness Rehabilitation“.

Vedle profesní činnosti vychovala Dr. Hiltrud Straßer společně se svým manželem čtyři děti. Celá rodina se nadšeně věnuje jízdě na koních, zvláště „honům“ se smečkou psů.